Poznámky Olivera Stonea k filmu Oppenheimer

Filmový režisér a scenárista Oliver Stone (Četa, JFK, Alexander Veliký), tvůrce aktuálního dokumentu Nuclear, na svém Instagramu napsal několik postřehů po zhlédnutí Nolanova Oppenheimera. Zde je kompletní český překlad s doprovodnými komentáři autora článku, které přibližují dobový kontext.

V sobotu jsem seděl tři hodiny na Oppenheimerovi, uchvácen Nolanovým vyprávěním. Jeho scénář je vrstevnatý a fascinující. Knižní předlohu, Americký Prométheus od Kaie Birda a Martina J. Sherwina, znám velmi dobře, sám jsem jednou projekt musel odmítnout, neb jsem zkrátka nemohl najít cestu k jeho podstatě. Nolan ji našel. Díky intelektuálně ohromující režii se mu mezi jednotlivé události daří vrstvit dialogy ve stylu vzrušujícího proudu akce.

Každý herec je pro mě překvapením, obzvlášť Cillian Murphy, jehož vytřeštěné oči ve filmu, kde hraje takového génia, působí naprosto přirozeně. Oppenheimer je už teď klasika, u níž bych nikdy nevěřil, že by vůbec mohla vzniknout v současném klimatu, v jakém nyní žijeme. Bravo.

Ve filmu jsou dva historické body, které bych rozporoval. Společně s historikem Peterem Kuznickem jsme v naší dokumentární sérii Neznámé dějiny Spojených států (Untold History of the United States, 2012) učinili dva důležité rozdíly:

Za prvé, Japonsko sotva vědělo, co přesně je 6. srpna 1945 v Hirošimě zasáhlo. LeMayovo letectvo* bombardovalo 100 japonských měst — jen v Tokiu ohnivá bouře zabila více než 80 000 lidí, dalších milion obyvatel zůstalo zraněno anebo bez domova. Japonští vůdci uznali, že USA mají sílu zničit celá jejich města, byli ovšem ochotni je obětovat.

Za druhé, Japonsko se nevzdalo, jak tvrdila americká propaganda, kvůli atomové bombě, ale proto, že o pár dní později, konkrétně dne 9. srpna 1945 až jeden a půl milionu ruských vojáků vtrhlo do Mandžuska a zlikvidovalo celou jeho imperiální armádu. A další bylo Hokkaido. Japonští vůdci se obávali, že Rusové budou nemilosrdní a milovaného císaře odstraní stejně jako to udělali svému carovi během revoluce v roce 1917. Předpokládaná a tolik propagovaná pozemní invaze Američanů do Japonska by se ani nemohla uskutečnit během plánovaných tří měsíců. Vzhledem k těmto převratným událostem jednoduše neexistoval způsob, jak by japonská pevnina, už tak zdevastovaná, bez jídla, na pokraji hladomoru, mohla vydržet tak dlouho.**

Krom těchto bodů film nepostrádá podstatu osobní tragédie Oppenheimera — muže, který se historicky ocitl uprostřed naprosto nemožné situace — ačkoliv si ji, jak Nolan ukazuje, vytvořil sám.

Oliver Stone

*Generál Curtis LeMay, přezdívaný „Démon LeMay“, byl podle Stonea a bližších informací serveru druhasvetova.com strůjcem kobercového nočního bombardování japonských měst bombami z malých výšek. Pod jeho velením se uskutečnil jeden z nejbrutálnějších náletů historie, kdy 325 bombardérů B–29 v noci z 5. na 6. března 1945 shodilo na Tokio celkem 1 665 tun zápalných pum, které proměnilo v popel 41km2 města.

**Dle Stonea bylo japonské letectvo a námořnictvo již koncem roku 1944 prakticky zničeno, železniční doprava v troskách, zásoby potravin velmi tenké a morálka na dně. Celá země byla v podstatě na kolenou a věděla, že příchod ruské armády ji rozdrtí zcela. Japonci byli pravděpodobně ochotni vzdát se a jako záruku požadovali „pouze“ ponechání císaře. Dokonce i zmiňovaný generál LeMay po skončení války prohlásil, že Japonsko by se bývalo vzdalo bez použití atomové bomby i bez vpádu ruské armády. Atomová bomba tak podle něho neměla se skutečným koncem války nic společného.